Tajemství šťavelu: Jak na pěstování kyselé krásky
Šťavel v zahradě
Šťavel je rostlina, se kterou se na zahradě často setkáváme, ať už ho chceme nebo ne. Existuje mnoho druhů šťavelu, některé jsou okrasné a jiné zase považujeme za úporný plevel. Mezi ty okrasné patří například šťavel kyselý s krásnými fialovými listy a růžovými květy. Pěstuje se jako trvalka na skalkách nebo v květináčích. Naopak šťavel růžkatý je typickým příkladem obtížného plevele, který se rychle šíří svými drobnými cibulkami. Jeho odstranění z trávníku nebo záhonu může být proto velmi náročné.
Ať už se jedná o okrasný druh nebo úporný plevel, všechny šťavele mají společné znaky. Jejich listy mají kyselou chuť díky obsahu kyseliny šťavelové. Ta je ve větším množství pro lidský organismus škodlivá, proto se nedoporučuje konzumovat šťavel ve velkém množství. Listy šťavelu jsou trojčetné a svým tvarem připomínají listy jetele. Květy jsou drobné, pětičetné a mají bílou, růžovou nebo žlutou barvu.
Pokud se rozhodnete pěstovat okrasný šťavel, dopřejte mu slunné stanoviště s propustnou půdou. Šťavel je nenáročná rostlina a nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Pravidelné odstraňování odkvetlých květů podpoří další kvetení. Naopak pro odstranění nežádoucího šťavelu z trávníku je vhodné použít herbicidní přípravek určený na dvouděložné plevele. Důležité je zasáhnout celou rostlinu i s kořeny, aby se zabránilo jejímu dalšímu šíření.
Pěstování šťavelu
Šťavel, známý také jako oxalis, je oblíbenou rostlinou pro svůj dekorativní vzhled a nenáročnost na pěstování. Existuje mnoho druhů šťavelu, které se liší tvarem a barvou listů. Některé druhy mají listy zelené, jiné fialové nebo s kresbou. Šťavel je rostlina ideální do truhlíků, květináčů i na záhony.
Pro pěstování šťavelu je důležité zvolit vhodné stanoviště. Rostlina preferuje polostín nebo stín, ale snese i slunné stanoviště, pokud má dostatek vláhy. Půda by měla být propustná, humózní a mírně kyselá. Šťavel se množí dělením trsů na jaře nebo na podzim. Při výsadbě je důležité dodržet rozestupy mezi rostlinami, aby měly dostatek prostoru pro růst.
Během vegetace je potřeba šťavel pravidelně zalévat a přihnojovat. Rostlina ocení i občasné rosení listů. Na zimu je vhodné šťavel chránit před mrazem. Venkovní rostliny lze zakrýt chvojím nebo netkanou textilií. Pokojové rostliny stačí přemístit na chladnější a světlejší místo.
Šťavel je nenáročná rostlina, která vám při správné péči bude dělat radost po mnoho let. Její dekorativní listy oživí každý interiér i exteriér.
Druhy šťavelu
Rod šťavelů (Oxalis) je neuvěřitelně rozmanitý a zahrnuje stovky druhů rostlin. Tyto rostliny se vyskytují po celém světě, od tropických deštných pralesů až po chladné horské oblasti. Šťavely jsou známé svými trojčetnými listy, které připomínají listy jetele, a krásnými květy v různých barvách, jako je bílá, žlutá, růžová nebo fialová.
Mezi nejznámější druhy patří šťavel kyselý (Oxalis acetosella), který roste i u nás v lesích. Jeho listy mají kyselou chuť a používají se do salátů nebo polévek. Dalším známým druhem je šťavel hlíznatý (Oxalis tuberosa), který se pěstuje v Jižní Americe pro své jedlé hlízy. Tyto hlízy jsou bohaté na škrob a používají se podobně jako brambory.
Existují i mnoho okrasných druhů šťavelu, které se pěstují pro své krásné květy nebo listy. Například šťavel trojhranný (Oxalis triangularis) je oblíbený pro své fialové listy a bílé květy. Šťavel růžový (Oxalis purpurea) zase zaujme svými sytě růžovými květy. Pěstování šťavelu je poměrně snadné a tyto rostliny se hodí jak do zahrady, tak i do bytu.
Světlo a zálivka
Oxalis, česky šťavel, je rostlina milující světlo. Pro svůj zdravý růst a zářivé barvy listů potřebuje dostatek jasného, ale nepřímého světla. Přímé slunce, zejména v letních měsících, může listy spálit a způsobit jejich blednutí. Ideální je umístit oxalis na parapet orientovaný na východ nebo západ. V zimě, kdy je slunečního svitu méně, mu prospěje i umístění na jižním okně. Co se týče zálivky, oxalis preferuje mírně vlhký substrát, ale nesnáší přemokření. Před každou zálivkou je důležité zkontrolovat vrchní vrstvu zeminy a zalévat až tehdy, když je proschlá. V létě zaléváme častěji, v zimě zálivku omezíme. Prospěšné je také rosení listů, které zvyšuje vlhkost vzduchu a rostlině svědčí. Pamatujte, že oxalis je citlivý na přemokření, které může vést k hnilobě kořenů a následnému úhynu rostliny. Pokud si nejste jistí, zda zalévat, raději počkejte ještě den či dva.
Vlastnost | Šťavel kyselý (Oxalis acetosella) | Šťavel růžový (Oxalis corymbosa) |
---|---|---|
Barva květů | Bílá s fialovými žilkami | Růžová |
Výška rostliny | 5-15 cm | 15-30 cm |
Toxicita | Mírně jedovatý | Mírně jedovatý |
Půda a hnojení
Šťavel, ať už pěstujete ten pokojový, nebo venkovní, není na půdu nijak zvlášť náročný. Má radši lehčí, propustné substráty, které dobře odvádějí vodu. Dobře snáší i mírně kyselé pH. Pro pěstování v květináči je ideální směs rašeliny, kompostu a písku v poměru 2:1:1. Venkovní druhy se spokojí s běžnou zahradní zeminou, kterou můžeme obohatit o kompost.
Rostlina šťavel nepotřebuje ani příliš časté hnojení. V době vegetace, od jara do podzimu, stačí přihnojovat jednou za 14 dní tekutým hnojivem pro pokojové rostliny, případně pro kvetoucí rostliny. V zimě, kdy rostlina odpočívá, hnojení omezujeme na minimum, případně nehnojíme vůbec.
Důležité je dbát na to, abychom rostlinu nepřelili. Šťavel má radši sušší substrát, a proto je lepší ho zalévat méně, ale častěji. Vždy zkontrolujeme, zda je substrát před další zálivkou proschlý.
Množení šťavelu
Šťavel, tato nenáročná rostlina, se množí snadno a to hned několika způsoby. Nejjednodušší je dělení trsů. Na jaře nebo na podzim stačí rostlinu opatrně vyjmout z půdy a rozdělit na menší trsy s dostatkem kořenů. Ty pak zasadíme do samostatných květináčů nebo na záhon. Další možností je množení pomocí pacibulek, drobných cibulek, které se tvoří na kořenech některých druhů šťavelu. Tyto cibulky jednoduše oddělíme od mateřské rostliny a zasadíme do země. Šťavel se dá množit i semeny, která se vysévají na jaře do truhlíků nebo přímo na záhon. Nevýhodou množení semeny je delší doba, než se rostliny rozrostou. Ať už zvolíte jakýkoli způsob, nezapomeňte na dostatečnou zálivku a světlé stanoviště, které šťavel miluje. S trochou péče se vám tato krásná a užitečná rostlina odvděčí bohatou úrodou listů, které můžete přidávat do salátů, polévek nebo omáček.
Škůdci a choroby
Oxalis, česky šťavel, je nenáročná rostlina, která obvykle odolává většině škůdců a chorob. Nicméně i ona se může stát terčem nezvaných hostů. Mezi nejčastější škůdce patří mšice, svilušky a molice. Tyto drobné potvory se živí rostlinnou šťávou, čímž oslabují rostlinu a způsobují žloutnutí a deformaci listů. V případě napadení je vhodné rostlinu ošetřit vhodným insekticidem.
Kromě škůdců může být oxalis náchylný i k některým chorobám, především houbovým. Nadměrná zálivka a nedostatečné větrání mohou vést k hnilobě kořenů, která se projevuje žloutnutím a vadnutím listů. V takovém případě je nutné omezit zálivku a zajistit rostlině dostatek čerstvého vzduchu. Další houbovou chorobou, která se u oxalisu může vyskytnout, je padlí. To se projevuje bílým povlakem na listech. V případě napadení je vhodné ošetřit rostlinu fungicidem.
Prevencí proti škůdcům a chorobám je především správná péče o rostlinu. Důležitá je zejména přiměřená zálivka, dostatek světla a pravidelné větrání.
Kyseláč, ten nenápadný obyvatel lesů a luk, ukrývá ve svých listech kyselou chuť, jež probouzí chuťové pohárky a připomíná svěžest jara.
Božena Němcová
Sklizeň a použití
Šťavel kyselý, známý pro své trojlístky připomínající jetel, nabízí kromě vizuálního potěšení i kulinářské využití. Sběr lístků probíhá ideálně v ranních hodinách, kdy rostlina obsahuje nejvíce svěží chuti. Pro sklizeň vybíráme mladé, zdravé lístky bez známek poškození. Chuť šťavele je osvěžující, kyselá a lehce citronová, proto se skvěle hodí do salátů, pomazánek, polévek nebo jako ozdoba dezertů. Při tepelné úpravě je třeba dbát na krátké vaření, aby si lístky zachovaly svou charakteristickou chuť a barvu. Šťavel je bohatý na vitamín C a antioxidanty, proto je jeho konzumace prospěšná pro náš organismus. Pamatujte však, že šťavel obsahuje kyselinu šťavelovou, která může ve větším množství škodit, proto je důležitá konzumace s mírou.
Šťavel v kuchyni
Šťavel, známý také jako jetel kyselý, je rostlina s kyselou, citronovou chutí, která se v kuchyni používá po staletí. Jeho listy, květy i nezralé plody jsou jedlé a dodávají pokrmům osvěžující nádech.
Šťavel se nejčastěji používá do salátů, polévek a omáček. Jeho kyselá chuť skvěle doplňuje ryby, drůbež a zeleninu. Nasekané listy šťavelu dodají svěžest a pikantnost bramborové kaši, tvarohovým pomazánkám a dipům.
Při vaření se šťavelem zachází opatrně, protože jeho chuť se tepelnou úpravou ztrácí. Proto se do teplých pokrmů přidává až na konci vaření.
Je důležité si uvědomit, že šťavel obsahuje kyselinu šťavelovou, která může ve větším množství škodit zdraví. Osoby s ledvinovými kameny nebo dnou by se konzumaci šťavelu měly vyhýbat.
Při sběru šťavelu ve volné přírodě je třeba dbát na to, aby nepocházel z chemicky ošetřených ploch.
Publikováno: 04. 07. 2024
Kategorie: zahrada